Drazí členové a přátelé oddílu! Jak jste poslední dobou možná sledovali pravidelné příspěvky o činnosti oddílu, asi jste zjistili, že vlastně nic nesledujete. Protože nic sledovat nelze. Abychom tedy byli přesnější, z pozorování změn chování okolí, tedy oddílových stránek, lze předpokládat, že se žádné nové příspěvky neobjevily. Není tomu ovšem proto, že by oddíl přestal existovat (tedy pokud samotná existence není podmíněna vysíláním informací do okolí), nýbrž kvůli tomu, že redaktor byl pěkně línej a když se k tomu přidaly ještě nějaké ty studijní povinnosti tak z toho vzniklo doslova nic. Tedy přesněji nic nevzniklo. Nyní jsem ale vycítil, že přišla ta správná chvíle a tak bych vám na následujících řádkách přinesl alespoň letmý souhrn událostí, které se za minulé dva měsíce odehrály.

Tak tedy: 16. – 18. prosince jsme se vydali na tradiční Nadílku, tentokrát do Dobříše. A měli jsme štěstí, jelikož jsme trefili asi nejchladnější víkend z celé letošní zimy a jeden z mála, kdy ležela vydatná porce sněhu i v nižších nadmořských výškách. Zkrátka vánoční výprava jak má být. Na co už jsme ale takové štěstí neměli, byla doprava. Jelikož nám ujel navazující vlak v Praze na hlaváku, (snažil jsem se ho doběhnout, ale fakt to nešlo, pardon) museli jsme volit náhradní dopravu autobusem, díky které jsme ovšem dorazili na základnu zhruba o nějakou tu půlhodinku dříve. Sobotní den byl z větší části stráven na výletě po blízkém okolí, doplněném o množství her násilných i nenásilných. Večer se pak konala hra po Dobříši jejímž cílem bylo pomocí získávání všemožných informací spojených s městem najít Marťana chillujícího v kafárně. Dvěma soupeřícím skupinám situaci stěžovala trojice antagonistů, kteří se je snažili pochytat. Dopadlo to tak, že jeden takřka okamžitě začal chillovat s Marťanem v kafárně, další dva vydrželi podstatně déle a nutno podotknout, že podali obstojný výkon. Pak je ale stihl podobný osud, když zůstali trčet na nádvoří zámku nějakého asi Kolorádo Mansfelda, kde poslouchali koncert České mše vánoční, dokud nebyl oznámen konec hry. Tím ta pravá akce ale teprve začala, jelikož dvojici chillující v kafárně nalezla jen jedna skupina. Ta druhá zmizela neznámo kam a tak jsme museli vytvořit pátrací družstvo a ještě jednou se rozprchnout po městě. Hledání naštěstí nemělo dlouhého trvání a vše se v dobré obrátilo. V neděli se ještě jednou vyrazilo k zámku onoho Kolorádo Mansfelda, tentokrát na procházku po parku, kde jsme mohli obdivovat například falešnou jeskyni nebo pravý čertův most. Cesta zpátky na základnu se, především pro mě, nesla za neustále zuřící sněhové bitvy proti neúnavným rysům. Pod náporem neustálých útoků jsem byl nakonec nucen kapitulovat. Můj válečný duch už bohužel není, co býval. Oběd, úklid a prospaná cesta domů (tentokrát celá vlakem) asi není třeba nějak více rozepisovat.

13. – 15. ledna se v naší klubovně konaly čajové dýchánky. Z pátka na sobotu vlčecí a ze soboty na neděli skautský. Co se dělo u rysů, to vám bohužel neřeknu, jelikož jsem nesesbíral dostatek odvahy abych se tam vydal. Můžu jen hádat, že se dýchalo a pil čaj, zbytek zůstává zahalen rouškou tajemství. Na skauty a starší už jsem si přece jenom věřil víc. V klubovně vládla pohodová a uvolněná atmosféra. Mimo samozřejmého dýchání a pití čaje se hráli všemožné hry, mladší se pustili do Bangu, starší zase do black jacka a pokeru. Hrál se fotbal a na večer se promítaly filmy, vše samozřejmě v obležení všemožných pochutin. Prostě pohodička jak má být.

Poslední lednový víkend 27. – 29. se oddílová rada vydala na výjezdní zasedání na Švýcarák do Nových Hradů. Zase jsme trefili ten letos výjimečný víkend plný sněhu a tak jsme si mohli užít nádhernou krajinu Novohradska pod bílou peřinou. Letošní VZOR byl výjimečný počtem účastníků, který přesáhl hranici desítky a jenž ve svých řadách skrýval spoustu nováčků ve vedení. Určitě příjemná perspektiva do budoucna! A jak už to tak bývá každý rok, nemohla chybět hromada jídla, letos ještě doplněná o velmi emotivní sledování výsledků voleb. Vyrazili jsme na výlet kouzelnou krajinou doplněný o průzkum zaniklé obce Mýtiny a samozřejmě, jak je ostatně hlavní pointou této akce, jsme se radili, radili a radili. To, co bylo vyraděno, vám ale neřeknu, páč to je přísně tajný. Všechno bude odhaleno, aspoň doufám, v ten pravý čas.

Čugi